atomový reaktor

Jaderné bloky by podle většiny politických proklamací z posledních let měly být pilířem budoucí české energetiky. Představy o této budoucnosti ale zamlžuje vzrušená diskuze politiků i odborníků, zda to budou velké reaktory, tedy zhruba takové, jaké dnes fungují v Temelíně, nebo malé reaktory – ještě podstatně menší než ty současné dukovanské.

Rovná nula, 0,0 procenta. Pohled na tento „růstový“ údaj o německé ekonomice v posledním čtvrtletí loňského roku dokonale vystihuje nejistotu, s níž se potýká hospodářství zdaleka nejvýznamnějšího obchodního partnera České republiky.

První atomová elektrárna v arabském světa získala provozní licenci. Jde o jaderku Barakah v emirátu Abú Zabí, kterou staví společnost Korea Electric Power Corporation (KEPCO). Původně měla zahájit provoz v roce 2017, spuštění prvního reaktoru však bylo několikrát odloženo.

Před 35 lety, 12. února 1985, se hodinu před půlnocí rozběhla v prvním reaktoru JE Dukovany vůbec první řetězová štěpná reakce v Česku. Té ale předcházely roky příprav. Stavba nukleární elektrárny na jihu Moravy byla zahájena už v roce 1977. Na plný výkon jel reaktor od března 1985 a v listopadu téhož roku byl uveden do trvalého provozu.

Bizarní historka z konce minulého týdne ukazuje, jak ožehavým tématem je české jaderné strojírenství. Českými médii se šířila zpráva, že korejská společnost Korea Heavy Industry & Development (KHIND) kupuje od Rusů plzeňskou firmu Škoda JS. KHIND si tyto zprávy hrdě umístila na svůj web. Vlastník Škody JS, ruská strojírenská firma OMZ, později uvedl, že zprávy nejsou pravdivé. O plzeňskou firmu údajně projevuje zájem řada investorů, konkrétní rozhodnutí o prodeji ale dosud nepadlo.

Francie zatím zůstává nadějí zastánců jaderné energetiky v EU. Ti očekávají, že země, která je tradičním lídrem tohoto odvětví, bude nadále stát v čele odporu proti snahám o celoevropské opuštění atomu po německém vzoru.

Velkou politickou show zažili minulý týden účastníci klimatického summitu OSN v New Yorku. Jasnější signál o budoucím vývoji energetiky a dopravy ale přišel z Tokia, kde byl v centru pozornosti vodík. Japonci získali na jednání ministrů 30 zemí světa podporu pro prosazování vodíkové energie v globálním měřítku.