Babiš a Šmarda - abychom vám usnadnili vyhledávání zajímavého obsahu, připravili jsme seznam nejoblíbenějších článků k tématu Babiš a Šmarda, které hledáte. V naší encyklopedii najdete články, fotografie i videa.
Česká veřejnost se v těchto horkých letních dnech rozdělila na dva tábory. Na ty, kdo ještě neviděli video, v němž předseda ČSSD Michal Šmarda zachraňuje občana tonoucího v rybníce ekonomické nejistoty, a na ty, kterým se to již poštěstilo. Přitom řekněme, že ti první o moc nepřišli.
Objektivní podmínky pro návrat tradiční levice mezi relevantní politické subjekty se jeví skoro jako ideální. Přesto se zatím nic podobného nekoná a nejspíš jen tak nebude. Základní otázka zní: proč tomu tak je?
Do volby příštího českého prezidenta zbývá rok a panoptikum kandidátů se utěšeně rozrůstá. Píšeme záměrně panoptikum, neboť jsme ve fázi, kdy se hlásí postavy, jejichž primární ambicí je upoutat pozornost a vytěžit nějaké ty body v zápase o budoucí politické příští. Stát se kandidátem na kandidáta na prezidenta se v Česku nosí.
Účetní v politických stranách, které uspěly v loňských sněmovních volbách, se pořádně zapotili. Zákonnému výdajovému stropu na sněmovní kampaň ve výši devadesáti milionů korun se těsně přiblížila koalice Spolu, hnutí ANO i uskupení Pirátů a STAN, v jednom případě dokonce zbývaly do limitu jen stovky tisíc korun. Zatímco těmto stranám se investice do drahé kampaně vyplatila, neúspěšné levicové strany musejí šetřit.
Jestli někomu opravdu opoziční koalice pomohly, jsou to Starostové a nezávislí. Jejich předseda Vít Rakušan přiznává, že bez spojení s Piráty by zdaleka tolik neposílili. Šéf STAN také odhalil případnou povolební strategii obou koalic v případě, že získají ve volbách sněmovní většinu. „Jsme připraveni neschválit rozpočet a jít do rozpočtového provizoria. Bude tu vláda nejen bez důvěry, ale i bez rozpočtu,“ tvrdí ostře Rakušan.
Ministři vlády premiéra Babiše mají dvě jistoty. Zaprvé nejistotu ohledně svého osudu. Zadruhé jistotu, že se o tom, jak „už to nechtějí dělat“, dozvědí nějak oklikou. Buď z koncernových médií, anebo při prořeknutí jejich možného náhradníka.
Ministr zahraničí Tomáš Petříček věří, že se Česko i svět letos začnou vracet k životu jako před pandemií koronaviru. Za prvořadý považuje restart tuzemské ekonomiky a hledání obchodních příležitostí v Asii a v Severní Americe. „Jakkoli je dobře, že jsme provázáni s evropskými trhy, chceme diverzifikovat spolupráci se státy, kde máme velký potenciál do budoucna, a to nejen v obchodu, ale i ve vědě,“ říká.
Pud sebezáchovy velí menším stranám spojovat se před říjnovým soubojem o Poslaneckou sněmovnu buď s většími partnery, nebo mezi sebou. V obtížnější situaci než opoziční ODS a Pirátská strana, které uzavřely svazky s lidovci a TOP 09, respektive se Starosty a nezávislými, je vládní ČSSD. I proto že balancuje kolem pětiprocentního zisku. Dřívějšímu levicovému hegemonovi nezbývá než spolupracovat s formacemi, které nejsou zastoupeny v dolní komoře parlamentu, či s odbory.
Už to vypadalo, že politika se zúžila na potírání koronaviru a zmatky kolem restrikcí. Do toho si ale premiér Andrej Babiš vzpomněl na daně.
Letos, v roce třicátého výročí sametové revoluce, se především demonstrovalo. Ne za vyšší platy nebo nižší daně, ale za právní stát, dalo by se říci. Letos se konalo nejméně deset velkých protivládních demonstrací, které postupně zaplnily pražské Staroměstské náměstí a Václavské náměstí a vyvrcholily dvěma protesty na Letenské pláni, kde se v červnu a listopadu sešlo nejméně čtvrt milionu lidí – nejvíce od převratu v roce 1989.
